+420 735 763 753 kevlar@centrum.cz

Opuštění zlatého standardu má neblahé důsledky

Opuštění zlatého standardu má neblahé důsledky

Bankovní velikán J.P.Morgan ve své výpovědi před Kongresem zhruba před 100 lety slavně prohlásil: “Zlato jsou peníze a nic jiného”. V té době to byla v každém smyslu slova “peníze“ pravda, protože Spojené státy ještě zlatý standard používaly.

Samozřejmě to už pravda není a opuštění zlatého standardu má neblahé důsledky. Navzdory skutečnosti, že předešlé pokusy v jiných zemích přijmout systémy ničím nekrytých měn způsobily v jejich ekonomikách zmatek, tak v roce 1971 Spojené státy pod prezidentem Richardem Nixonem přerušily směnitelnost dolaru za zlato. Cena zlata v amerických dolarech během dekády vzrostla o 2230% z 35 na 850 amerických dolarů za unci.

Zatímco se dnes dodávka peněz stále zvětšuje, tak federální zlaté rezervy zůstávají na stejných úrovních. Mnoho lidí stále považuje žlutý kov za něco více, než právě jen za nějaké jiné aktivum a také tvrdí, že zlato je hodně podhodnoceno. James Turk, veterán, expert a investor do zlata v nedávném rozhovoru vysvětlil, že peníze, které jsou nyní v obchodě používány, nejsou vůbec reálné peníze, ale nahrazují zlato (reálné peníze) jejichž cenu v zásadě odhaduje na 12000 amerických dolarů za unci.

Pokud by se americká vláda zítra rozhodla vrátit ke zlatému standardu, tak by podle Turkova předpokladu mohlo být zlato oceněno na 12000 amerických dolarů za jednu unci.

Současný systém ničím nekrytých měn ve Spojených státech je starý více než 40 let. To je mnohem déle, než mnoho z nich v minulosti trvalo, včetně dvou nejranějších pokusů centrálních bankéřů Johana Palmstrucha a Johna Law. Oba pokusy popisuji níže. Někteří čtenáři by mohli rozpoznat více než jen několik podobností mezi tehdejší a současnou situací.

Johan Palmstruch, Holanďan, který začal papírové Ponzi schéma v 1661

V polovině sedmnáctého století založil ve Švédsku holandský obchodník Johan Palmstruch Stockholmskou banku, první banku v Evropě, která tiskla papírové peníze. V té době se švédská měna nazývala daler, v podstatě to byl měděný plátek. Palmstruchova banka si je začala ponechávat a vydávala bankovky, které byly vyměnitelné v jakémkoliv obchodě a byly plně kryty fyzickým kovem. Alespoň tak byli klienti banky informováni.

Jak si asi můžete představit, tak lidé zjistili, že jsou tyto bankovky mnohem pohodlnější, než měděné plátky a jejich popularita se zvyšovala. Současně ale vznikl jeden (veliký) problém. Palmstruch vydal tak mnoho papírových bankovek, že jejich souhrnná hodnota brzy překročila hodnotu kovu v rezervě. Když se klienti banky tuto zprávu dozvěděli, tak nastal velký hon na banku. Palmstruch ale nebyl schopen dodržet své závazky vůči rychle slábnoucím bankovkám.

Za pouhé tři roky jeho měnového experimentu byla v roce 1664 Stockholmská banka zruinována a Palmstruch byl uvězněn, právě tak jako bude uvězněn Bernie Madoff o 350 let později.

John Law, hanebný skotský hazardní hráč, který podvedl Francouze bezcennými bankovkami

O více než 50 let později na začátku osmnáctého století byl ve Francii proveden podobný pokus s ještě většími zhoubnými následky. Tentokrát byl pachatelem skotský hazardní hráč a sukničkář John Law, který byl jako mladý muž přinucen uprchnout z Británie potom, co v duelu zabil muže kvůli milence a pak s využitím úplatku unikl z vězení. Zhruba 10 let se pak Law bezcílně potuloval po Evropě a rozvíjel své ekonomické teorie, které popisoval v konvenčních spisech.

Byl to věk osvícenství, kdy se objevili velcí myslitelé např. Descartes, Locke a Newton, kteří změnili naše chápání vědomí, politiky a fyziky. V Evropě byla populární barokní hudba, stejně jako skladatelé Bach, Handel a Vivaldi. Byl to také zlatý věk pro plány, jak rychle zbohatnout.

V roce 1715 byla Francie neschopná splácet své závazky. Právě ztratila svého krále Ludvíka XIV, a do té doby, než dospěje jeho pravnuk, aby mohl vládnout, tak byl regentem jmenován vévoda orleánský. Vévoda, který byl obeznámený s Lawem a jeho ortodoxními myšlenkami, ho jmenoval do čela Banque Générale v nadějích, že by mohl zredukovat ohromný dluh, který po sobě Ludvík XIV zanechal.

Za tímto účelem začal Law tisknout velké množství bankovek a zahltil ekonomiku levnými penězi. Věřil, že tímto způsobem zvýší zaměstnanost, podpoří výrobu a zvětší vývozy.

Opravdu to takové účinky po určitou dobu mělo. Paříž vzkvétala. Počet milionářů se zmnohonásobil.

Na rozdíl od Palmstrucha, Law netvrdil, že bankovky budou směnitelné za zlato nebo za jakýkoli jiný kov. Věřil, že měna, ať už je to zlato nebo papír, nemá žádnou jinou vnitřní hodnotu než vládou uzákoněný prostředek směny. Místo toho byly jeho bankovky neurčitě “zajištěny” francouzskou půdou, včetně jejích kolonií v Americe. Neexistovalo také žádné omezení množství peněz, které by mohlo být injektováno do francouzské ekonomiky. Podobně jako mnoho dnešních centrálních bankéřů se Law domníval, že pokud bylo dobrých 500 miliónů bankovek, tak miliarda je ještě lepší.

Pro dodržení plánu musel podniknout mimořádná opatření. Law postavil mimo zákon hromadění peněz, používání mincí a vlastnictví většího než minimálního množství zlata a stříbra.

Systém se stal neudržitelným a papírové peníze se staly bezcennými. Po čtyřech krátkých letech měnová bublina praskla. Law byl nejenom odstraněn z úřadu, ale musel opustit Francii. Až do jeho smrti v roce 1729 se těžce zadlužen potuloval po Evropě a živil se svým původním povoláním, hazardem.

Tato událost měla dlouhodobé důsledky. Na dlouhé roky způsobila ekonomickou bídu země a ke konci století přispěla ke vzniku Francouzské revoluce.

Získané ponaučení?

Právě tak, jak stále čteme díla Locka a posloucháme Bachovy kompozice, tak bychom si také měli připomínat to, co Palmstruch, Law a ostatní nezodpovědní centrální bankéři provedli svým zemím, totiž, že na dlouhou dobu poškodili jejich monetární systémy. Bylo by asi odvážné tvrdit, že podobný měnový kolaps se jednoho dne může přihodit Spojeným státům, ale určitě je třeba přihlížet k faktu, že zásoba zlata nedrží krok se zásobou peněz. Mohlo by to mít obrovské důsledky.

Jak James Turk zdůrazňuje:

Lidé si snad uvědomí, že všechny fiat měny, které nejsou kryty ničím jiným, než dlužními úpisy, jsou právě jen tak dobré, jako jsou dlužní úpisy. A v současném systémovém prostředí jsou dluhy tak velké, že mnoho slibů bude porušeno.

Pokud by se tyto dlužní úpisy jednoho dne staly tak bezcennými jako bankovky Palmstrucha nebo Lawa (jakkoli nepravděpodobné by to mohlo být), tak se domnívám, že by mnoho investorů pocítilo uspokojení z toho, že měli dostatek prozíravosti k investicím do zlata.

Investorům vždy radím, aby drželi 10% jejich aktiv ve zlatě, z toho 5% v mincovním kovu a 5% v akciích důlních společností těžících zlato.