+420 735 763 753 kevlar@centrum.cz

Bohatství nalezené na dně oceánů.

Kdo by si alespoň někdy nepřál najít poklad? Po tomto zázraku možná v dětství prahne ledaskdo, ale tak nějak tušíme, že to nejspíše není možné. Ale není to tak úplně pravda – i dnes se dají různě po světě najít ztracené poklady. Je však pravdou, že těm vůbec největším, nalezeným v moři, se asi už žádný nevyrovná. Mořské dno bylo totiž ideálním úkrytem pro ohromné bohatství, které tam mohlo léta vyčkávat, než byl člověk vůbec schopný se k němu dostat. Tyto nalezené poklady se zapsaly do historie svou velikostí i dobou, kterou čekaly na své objevitele.

Bom Jesus

Zlaté valouny, záběr zblízka

Jeden z nehodnotnějších vraků vůbec byl nalezen nedaleko ústí Oranžské řeky v Namibii. Na písečné pláži byl dobře skryt pod nánosy písku a dlouho se vůbec nevědělo, že se tam skrývá takové bohatství. V roce 2008 tuto oblast zkoumal geolog a narazil na pláži na dokonale sférický kámen. Takový zvláštní nález jej samozřejmě zarazil a při bližším ohledání zjistil, že nejde o horninu, nýbrž o měděný ingot, který měl navíc na povrchu vyražen symbol trojzubce. Archeologům se na místě podařilo vykopat vrak lodi s velmi zachovalým nákladním prostorem. V jeho útrobách se nacházelo několik tun mědi, zbraně, brnění, bronzové kanony, dělové koule, cínové mísy, slonovina, a hlavně spousta zlata. Hodnota vybavení je bezpochyby sama o sobě vysoká, ale neméně podstatná je i historická hodnota vraku. Ten nejspíše pochází z 30. let 16. století, a jedná se tedy o nejstarší lodní pozůstatky nalezené na africkém pobřeží. Zdá se, že jde o pozůstatky portugalského plavidla Bom Jesus. Tato loď vyplula na moře roku 1533, načež se za záhadných okolností ztratila poblíž západního pobřeží Afriky.

SS Gairsoppa

Britská nákladní loď SS Gairsoppa byla vyrobena v roce 1919. Byla využívána jak k civilním, tak i k válečným účelům. Roku 1941 se připojila ke konvoji SL-64, který se pod velením Geralda Hylanda vracel z výpravy do Indie. Její náklad byl přitom složen ze surového železa, čaje, a hlavně téměř 200 tun stříbrných ingotů. Poblíž Irska však konvoj vplul do velmi silné bouře, která posádku přinutila změnit naplánovaný kurz a vyrazit pro zásoby do irského přístavu Galway. Bohužel však, necelých 500 km od cíle si jí všimlo německé průzkumné letadlo, které o tom informovalo nedaleko hlídkující ponorku U-101. Během několika okamžiků pak trup lodi rozmetal příval torpéd. Plavidlo šlo prakticky okamžitě ke dnu, i se svým nákladem a posádkou. Její náklad moře pohltilo na téměř 70 let. V roce 2010 společnost Odyssey Marine Exploration získala výhradní práva na pátrání po vraku. Podmínky byly jednoduché – lovci pokladů na sebe berou veškerá rizika, ale pokud se jim podaří loď objevit, ponechají si 80 % z nalezeného bohatství. Zbylá část připadne královské pokladně.

Již asi po roce pátrání byl vrak lodi objeven zhruba 480 km od Galwayského zálivu, 4 700 m pod mořskou hladinou. Vyzvedávání pokladu však bylo značně náročné kvůli nepříznivým přírodním podmínkám a velké hloubce. Firma oznámila, že se jí podařilo vytáhnout z hlubin přes 61 tun stříbra v celkové hodnotě přibližně 4,8 miliardy korun, takže jejich úsilí se více než vyplatilo.

Whydah

Loď Whydah byla těžce obrněnou dopravní lodí, jejíž trasa směřovala z Británie do západní Afriky. Úkolem posádky tam bylo měnit evropské cennosti za otroky, zlato a slonovinu. Dále pak pokračovala do Karibiku, kde svůj náklad dál vyměňovala za drahé kovy, cukr, rum a přísady k výrobě léčiv, které posléze vozila zpět do Británie.

Jenže právě počátek 18. století, kdy loď své pravidelné obchodní cesty podnikala, byl dobře znám jako zlatá éra pirátství, a tak jistě nepřekvapí, že si plavidlo napěchované cenným nákladem a otroky vyhlédli mořští vlci. Roku 1717 byla loď přepadena slavným Samuele Bellamym, přezdívaným „černý Sam“ nebo také „princ pirátů“, který se ji rozhodl přestavět na své vlajkové plavidlo. Jenže jako by mu osud nepřál, nedaleko mysu Cape Cod dostihla loď divoká bouře provázená větry o rychlosti až 70 km/h a téměř dvanáctimetrovými vlnami, což nakonec loď nezvládla a potopila se. Tehdy prý na své palubě vezla mimo jiné 4,5 tun zlata a stříbra. K pirátskému lupu na dně oceánu se teprve v roce 1984 propracoval Barry Clifford. Trup lodi byl objeven v hloubce pouhých 4,3 m pod nánosem mohutné vrstvy písku. Nalezeno zde bylo více než 200 tisíc cenností – a práce stále pokračují.

Nuestra Señora de Atocha

Toto plavidlo bylo nejslavnější lodí španělské flotily, která roku 1622 vyplula od pobřeží dnešní Floridy zpět do rodné vlasti. Dobře se vědělo, že tato loď je doslova přeplněná bohatstvím – jen samotné nakládání a katalogizace zboží a cenností trvaly přístavním dělníkům dva měsíce. Již po dvou dnech na moři však loď zasáhla silná bouře provázená hurikánem a zanesla plavidla do oblasti plné korálových útesů, které se jí staly osudnými. Španělsko do oblasti ihned vyslalo další lodě, aby se pokusily maximum bohatství zachránit, ale lokalitou se přehnal i druhý hurikán a rozmetal trosky po okolí, což hledání výrazně zkomplikovalo.

Španělé nakonec po slavném plavidle pátrali mnoho let, nicméně bezvýsledně. Teprve v roce 1985 zaznamenal úspěch americký lovec pokladů Mel Fisher, který hledání Atochy zasvětil bezmála sedmnáct let života. Našel sice pravděpodobně jen zlomek drahocenného pokladu, ale i tak bylo množství tak velké, že si 25 % všech nalezených pokladů začala nárokovat floridská vláda. Fisher se však dělit odmítl a spor musel rozhodnout až soud, který dal za pravdu odhodlanému dobrodruhovi.

Nuestra Señora de las Mercedes

Výše zmíněná společnost Odyssey Marine Exploration se podílela také na dosud největším objevu podmořského pokladu. Tentokrát se ale snažila vše provést pod rouškou tajemství. Firma objevila u břehů Gibraltaru neznámou loď, kterou pracovně pojmenovala Černá labuť. A když se potápěči dostali dovnitř, nestačili se divit ohromnému množství pokladů a cenností. S hledáním původního majitele však společnost neztrácela čas a krátce po utajeném vyzvednutí už do USA putovalo víc než 17 tun zlatých mincí a množství cenných artefaktů.

Jenže jejich nepoctivé počínání bylo odhaleno a Španělsko podalo proti postupu firmy žalobu u amerického soudu s tvrzením, že se jedná o ztracené plavidlo Nuestra Señora de las Mercedes. Zmíněná loď přepravovala v roce 1804 náklad zlata, stříbra a dalších cenností z jihoamerického Montevidea do španělského Cádizu. Po cestě však došlo ke konfliktu s britskou lodí pod velením Grahama Moorea. Nuestra Señora de las Mercedes klesla ke dnu už po prvním „varovném“ britském výstřelu, který zasáhl její muniční sklad.

Španělsko prohlásilo loď za svou na základě mezinárodního námořního práva, jež zaručuje, že plavidlo ztracené ve službě nějakého státu zůstává jeho výsostným vlastnictvím. Společnost Odyssey ale tvrdila, že původ lodi není jasný, a i kdyby byla skutečně španělská, vezla soukromé peníze kupců, nikoliv španělského impéria. Navíc se o svůj díl přihlásilo dokonce i Peru, protože mince byly údajně vyraženy z nakradeného zlata Inků. Americký soud nakonec rozhodl ve prospěch Španělska, zatímco lovci cenností dostali trest za zatajování informací a pokutu v přepočtené výši 24 milionů korun. Nakonec se tedy podvod nepovedl a společnost na tom ještě přišla o velké peníze – naštěstí si snad našetřili ze svých předchozích lovů na poklady.

Zdroj:
Jana Horká

11.4.2020